Pražádnej důvod nemám kamkoliv spěchat, takže
Ze všeho nejvíc mě baví neustále čekat
Hodiny, dny, roky a celý věky
Rozvážně a klidně
Dalo skoro by se říct
Mouchy sežerte si mě

Kolikrát půl dne prochrápu, potom se v noci probouzím
Možná už to celý chápu, pravděpodobně proto už se nevzpouzím
Nomaha vzhůru nutně nemusí bejt špatně
V šíršásáně třeba
Tady a teď hlavně

Kraviny do hlavy nechat si denodenně od chytráků nalejvat
Hubu a krok držet vždycky a potom to všechno hezky odkejvat
Hledám v tom smysl, ale ani za kokot nemůžu ho najít
Přijde mi to jak pěkná blbost, nezlobte se, proč měl bych vám to tajit?
Tak řady nevystupuj nikdy a nedělej moc velký vlny
Hezky se usmívej při tom, i když zuby máš už toho plny
A buď hodnej a poslušnej nebo Systém tě do latě srovná
Vždycky když tohle slyším, řikám si "Ty vole, tak to zrovna!"

Kolikrát půl dne prochrápu...

Čekáte?
Máte času dost?
Pozój! Jdou k vám kuřátka!

Proč Bůh byliny zelené vynalez, na to se ptám skoro každej den
Ne, to jsou kecy, more. Na toto se ptáš doslova každej den
Je to hustý, nepřestává mě bavit
Hromada zeleniny, bigbít
No, a samozřejmě baby

Kolikrát půl dne prochrápu...